Může mít rodič jedno dítě radši než to druhé?
Zamotaný příběh plný vztahových peripetií a tragikomických momentů.
Smrt otce sbližuje dvě odcizené sestry.
Debut kanadské autorky Morgan Dick ihned zaujme svým názvem. Oblíbená dcera. Může mít rodič jedno dítě radši než to druhé? A jak se to projevuje?
Mickey a Arlo jsou sestry. Kromě toho, že mají společného otce, však jedna o druhé neví v podstatě nic. Život Mickey, té starší, je do velké míry ovlivněn náhlým odchodem otce od rodiny, když byla ještě dítě. Život Arlo, té mladší, je naopak naplněn láskou k otci, a to až do jeho posledních dnů. Sestry totiž svede dohromady právě otcova smrt. Ale není to tak prvoplánové, jak by se mohlo zdát – nesetkávají se na pohřbu, nýbrž v terapeutické místnosti.
Dilema oblíbené dcery se otevírá pro obě sestry šokujícím způsobem: Arlo, která se o otce starala až do jeho smrti, v závěti zmíněná není. Zato Mickey otec, kterého neviděla řadu let, odkázal své veškeré úspory. Ovšem pod podmínkou, že absolvuje sedm terapeutických sezení – u Arlo. Sestry ani v průběhu několika prvních setkání netuší, že jsou příbuzné. Každá totiž používá místo svého jména přezdívku: Mickey pro Michelle, Arlo pro Charlotte. Arlo jakožto terapeutka sice mezi nimi vnímá podobnosti, zejména nedávnou smrt otce, kterou Mickey chtě nechtě musí adresovat, ale ze své pozice Arlo nemůže říct: yeah, same.
Rozdílný vztah k otci autorka chytře využívá při členění příběhu. Prožívání sester se střídá po kapitolách. Někdy je ta samá situace popsána z obou perspektiv, což takový kontrast – ale někdy i podobnost – umocňuje. Rozvíjí se tím také téma vztahů jako takových – k rodině, přátelům, kolegům, ale i k sobě samým. Ukazuje se, že otec tyto vztahy pro obě sestry předurčuje. Mickey ztělesňuje archetyp opuštěné dcery, která propadla alkoholu a nedokáže si udržet jakékoliv vztahy. Arlo zase všechny potenciální partnery srovnává s otcem, který na ně shlíží z pomyslného piedestalu, protože pro Arlo není lepšího člověka, než byl právě on. Tedy až do jisté chvíle…
… kdy se dozví, komu připadlo otcovo jmění. A rázem si uvědomí, kdo je její klientka. Jak Arlo se situací naloží si přečtěte sami, troufnu si ovšem říct, že spád událostí vás překvapí.
Favourite Daughter nabízí komplexní pohled do světa obou sester. V průběhu četby nevzniká dojem, že bychom jednu ze sester poznávali více než tu druhou, jejich myšlenkové pochody, prožívání a vzpomínky se nejednou dokonce překrývají. Díky tomu, že autorka tematizuje nejen vztah Mickey a Arlo k otci, ale i k jiným postavám spletitého příběhu, pomáhá čtenáři lépe porozumět motivaci ať už starší nebo mladší sestry. Ve výsledku se totiž ukazuje, že ačkoli jsou na začátku vykreslené jako velice rozdílné, spojuje je daleko víc než jen jejich otec.
Nicméně právě nadbytečné množství postav zpomaluje příběh. Některým postavám autorka připisuje větší váhu, než je v rámci děje potřeba. Konflikty zamotávají čtenáři hlavu a odvádí pozornost od hlavní dějové linky. Přitom rozuzlení vedlejších vztahových zápletek naopak působí uspěchaně. Jako by si sama autorka nevěděla rady, jak peripetie ukončit.
Prostřednictvím Mickey tematizuje autorka alkoholovou závislost. Již od první kapitoly, kdy se o Mickey dozvídáme, že má problém s alkoholem (a že alkoholismus zdědila po otci dávno před jeho jměním), mi způsob, jakým o závislosti autorka píše, přišel bagatelizující. Mickey představuje typickou alkoholičku, jejíž postavě chybí hloubka či nepředvídatelnost, které by téma alkoholismu pojaly z jiného, zajímavějšího pohledu.
Za problematický považuji rovněž způsob, jakým se Arlo vyjadřuje o svém otci. Napříč příběhem ho nazývá Daddy, což v lepším případě působí infantilně. Záměrem autorky zde nejspíš bylo umocnit rozdíl v tom, jak Arlo rodiče vnímá. O matce smýšlí a mluví jen jako o Mother. To však přímo vybízí k oidipovské interpretaci, což podle mě postavu mladší sestry degraduje.
Výrazným symbolem celé knihy je bezpochyby terapeutická místnost. V ideálním případě bezpečný prostor, ve kterém se klient cítí přijímán a neodsuzován. Dynamika vztahu klient-terapeut je založena na anonymitě terapeuta a do určité míry i klienta. Autorka ale vztahovou dynamiku mezi klientkou a terapeutkou narušuje, a to prostřednictvím jejich vzájemného zrcadlení. Od prvního do posledního sezení se jejich role proměňují a není zcela jasné, která z nich že je ta terapeutizující a která ta terapeutizovaná.
Obě sestry se čtenáři prezentují skrze svá trápení, radosti, ale i četná pochybení, ať už osobní nebo profesní. Chvíli s postavami soucítíte a chvíli je zase nenávidíte. A to je dobře. Tak totiž vztahy fungují i v reálném životě – nejsou černobílé. Pozadí příběhu tvoří pradávná otázka, zda je člověk ze své podstaty dobrý či nikoli a jak Mickey, tak Arlo díky svému chování, vnitřním dialogům a komplikované minulosti přispívají k finálnímu, byť ne úplně nápomocnému usnesení: záleží.
Odpověď na otázku v úvodu, tedy, kterou z dcer měl otec raději, se skrývá na stránkách místy komické, místy tragické, ale celkově poutavé prvotiny Morgan Dick. A co vy, kterou z dcer si oblíbíte?
P.S.: Možná také přemýšlíte, jak je možné, že se sestry v terapeutické místnosti nepředstavily celými jmény. V běžné praxi, ať už u nás nebo v zahraničí (včetně Kanady, autorčiny domoviny), by se toto nestalo, terapeut a klient při navázání terapeutického vztahu znají svá jména. Tuto nesrovnalost tedy přisuzuji tomu, že se jedná o fikci, která této zápletce dala možnost vzniknout.